Z Historie kopané na Hlučínsku
Na hlučínském hřišti nebyly šatny, hráči a rozhodčí se převlékali ve zvláštní místnosti hotelu National.
V září byly předsednictvem Slezské župy fotbalové a sportovní veřejnosti v Ostravě projeveny sympatie k SK Hlučín na hřišti Olympie Zábřeh, kde v předzápase mezižupního utkání SŽF - Nordstgau podlehl SK Hlučín místní Olympii těsně 1:2. Funkcionáři klubu záhy rozhodli o využívání plochy hřiště k v zimních měsících k bruslení a nákladem 10 tisíc Kč byly navýšeny břehy okolo hrací plochy. Napuštění z blízké mlýnské strouhy bylo snadné, horší to bylo z vysušením plochy hřiště na jaře, kdy plocha nebyla mnohdy způsobilá ke hře ještě v květnu.
Kde získat peníze na činnost? Funkcionáři přesvědčili správce školy v Bohuslavicích, aby dal dohromady jedenáctku, zapůjčili jim výstroj k sehrání zápasu s podobným sdružením a požádali ministerstvo tělovýchovy a sportu o státní subvenci na jejich činnost. Na podvod se přišlo, protože o totéž požádali Bohuslavičtí.
V září 1924 se odehrál v Hlučíně první turnaj hlučínských klubů o pohár věnovaný představiteli města. Ve finále podlehlo domácí mužstvo SK Kravaře 0 : 1, pohár vítězům však odmítli předat pro údajný neoprávněný start dvou hráčů vítězů. Spor řešila technická komise SŽF a ta rozhodla ve prospěch hlučínských, což dalo podnět k vzájemné nenávisti mezi kluby.
Do pravidelného mistrovství vstoupil SK Hlučín v roce 1925, první body získal kontumací nesehraného utkání s SK Kravaře. V září 1926 by sehrán I. ročník Šrámkového poháru v Hlučíně pod patronací samotného zemského prezidenta Šrámka, který vyhrál SK Kravaře.
V následujícím roce se stal vítězem turnaje překvapivě celek SK Hlučín, turnaj se odehrál na hřišti německého klubu v Kravařích. Svůj první mezinárodní zápas sehráli hlučínští v roce 1928 s německým SV Ratibor 03, i když jej vyhráli 3 : 0, mnoho radosti z výhry neměli. Neutěšená finanční situace způsobila, že si k řízení zápasu III. ročníku Šrámkova poháru v Hlučíně pozvali z ekonomických vlastní rozhodčí. Když jej vyhráli , župa po protestu SK Štěpánkovice výsledky anulovala a v lednu 1929 se rozhodla pro nezaplacení pohledávky ve výši 399 Kč vyškrtnout SKHlučín z řad členů ČSAF. K vyrovnání pohledávky došlo až v následujícím roce, kdy se mohl uskutečnit opakovaně III. ročník Šrámkova poháru, v němž ve finále podlehli v prodloužení SK Štěpánkovice 1 : 0.
V roce 1932 měli hlučínští nakrátko zastavenou činnost, přesto sehráli " načerno" doma zápas s rezervou SC D. Krawarn, která snadno porážela přední hlučínské celky a vyhráli 4 : 2. Odvetu ale podcenili a v kombinované sestavě podlehli prvotřídnímu SC v Kravařích 28 : 0! Na Hlučínsku byl rozehrán I. ročník velmi populárního "Poháru hlučínských klubů" ve kterém hlučínští v několika ročnících neuspěli. V roce 1934 postoupili Hlučínští do II. třídy, u příležitosti státního svátku vyhráli meziměstský zápas s Opavou 4 : 1. Opavští v odvetě ve snaze oplatit porážku přeháněli tvrdost, na kterou doplatil hráč O.R. zlomeninou nohy. Když jej odnášeli z hrací plochy, ještě stačil s obličejem zkřiveným bolestí prohodit " chlopi, dajče mi to do desek a ja mu to vračim". V dubnu 1935 bylo nákladem 12 000 Kč konečně oploceno hřiště a postaveny šatny. Hlučín měl možnost postoupit v kvalifikaci do I. B třídy, této příležitosti ale nevyužil. Royhodující utkání II. třídy Hlučín - Štěpánkovice 3 : 0, bylo poznamenáno pozoruhodnou sázkou předsedů obou klubů před 600 diváky, že ten, kdo prohraje spase 1m2 trávy z místního hřiště. Zářijové události roku 1938 znamenala přerušení činnosti klubu až do roku 1945. Branná povinnost a druhá světová válka ukončila život mnoha nadějí i zralých fotbalistů. Ustavující valná hromada obnoveného SK Hlučín ( sloučení se Spartou Rovniny ) se konala 20.8.1945. Předsedou klubu se stal třídní učitel L. Mašláň. Jeho zásluhou klub pořádal vždy 9.5. čtyři ročníky štafetového běhu fotbalových jedenáctek" Napříč Hlučínem" a turnaje o "Pohár osvobození".
Do pravidelného mistrovství ( SŽF byli zařazeni do II.třídy ) vstoupili Hlučínští na podzim 1946. Počátkem roku 1948 rozhodl klub vybudovat tribunu na hřišti, k realizaci ale nedošlo. Ve funkcionářích zrála myšlenka vybudovat zcela nové sportoviště. Koncem roku byly zrušeny župy, řízením soutěží se ujal Sokol, hráči byli převedeni do této organizace. Dne 22.5.1949 došlo při mistrovském zápase mezi Sokolem Hlučín-SNB Ostrava (0 : 1) k inzultaci sudího a k nechutným událostem, kdy příslušník StB pomocí střelby pomohl pořadatelům vytlačit neukázněné diváky z hrací plochy. Celé mužstvo bylo potrestáno, což poznamenalo úroveň hry na delší dobu. V listopadu 1952 byly zahájeny výkopové práce na výstavbě nového stadionu. Koncem roku 1953 se Hlučínští probojovali přes Kravaře do krajské soutěže, byla ustanovena DSO Slavoj Hlučín. V padesátých letech řada hráčů reprezentovala okresní výběry Hlučínska, řada funkcionářů pracovala v okresní sekci kopané Hlučínska. Dne 21.6.1959 se u příležitosti II. okresní spartakiády na provizorně upravené pískové ploše nového stadionu hrála poprvé kopaná. Utkání výběru Hlučínska versus Unie Ratiboř ( PLR), jež skončilo vítězstvím Hlučína 4 : 3 sledovalo 4000 diváků. Koncem roku byla ustanovena Tělovýchovná jednota Hlučín. Pravidelný provoz na travnaté ploše byl zahájen v následujícím roce, když se muži za předsednictví J. Šmaka probojovali do I. A třídy. V roce 1964 se hlučínské mužstvo poprvé zúčastnilo zimního turnaje. Do krajské soutěže postoupili pod vedením J. Strakoše dorostenci. V roce 1968 bylo uvedeno do provozu pomocné hřiště s provizorním osvětlením, po osmi letech muži sestoupili až do I. B třídy, aby se po roce znovu vrátili. V roce 1972 byl z dorostu do A mužstva přeřazen hráč Werner Lička, který svými výkony na sebe upozornil a později v dresu Baníku Ostrava se propracoval až do reprezentace a v roce 1980 získal zlatou olympijskou medaili v Moskvě.
V roce 1972 se s aktivní činností rozloučil R: Reiský, který hájil hlučínské barvy od roku 1947 - celkem 25 let. V roce 1978 sestoupil Hlučín do okresního přeboru.
Na památku svého tragicky zesnulého předsedy uspořádal v roce 1985 oddíl kopané I. ročník turnaje dříve narozených hochů " Memoriál Bernarda Glettníka ". V roce 1986 po osmi letech postoupil Hlučín do krajské soutěže a po dvou letech si zajistil postup do I. A třídy. V roce 1989 hráli za Hlučín tři studenti z Angoly. Na podzim byla přičiněním MěNV a jejího předsedy J. Svobody postavena tribuna. V roce 1991 postoupili muži po reorganizaci a opětném zřízení žup do župního přeboru a 1.9.1991 se oddíl kopané osamostatnil a ustavil FC Hlučín. V ročníku 1994/95 muži sestoupili do I. A třídy a v roce 1999 do I. B třídy.
Zlomový bod hlučínské kopané nastal v roce 1998, kdy se manažerem a sponzorem stal bývalý hlučínský fotbalista p. Lumír Kot. Mužstvo bylo posíleno a postupně postoupilo do I. A třídy, poté do župního přeboru, dva roky mužstvo hrálo divizi a v roce 2004 postoupilo do MSFL, což je třetí nejvyšší fotbalová soutěž v ČR. Tento postup byl velkým úspěchem.
Do úpravy travnatých ploch byly investovány nemalé částky, hlavní hřiště bylo posunuto více k tribuně a k hale, což umožní lepší kontakt diváků s hráči. Posunutím tribuny vznikla vedle hlavního travnatého hřiště tréninková plocha, která bude způsobilá ke hře na jaře 2005. Škoda jen, že Městský úřad nepovolil odstranění valu vedle hřiště, plocha by měla lepší parametry a mohla by sloužit k zápasům dorostenců a žáků. Před začátkem sezóny bylo na tribunu namontováno 961 sedaček a v současné době se dodělává zastřešení zbývající části tribuny.
V Hlučíně se kopaná stala sportem č. 1, důkazem toho je práce s mládeží, kdy na pravidelné tréninky dochází 150 žáků a 30 dorostenců, což nemalou měrou přispívá k protidrogové prevenci. Do povědomí veřejnosti vstoupili hlučínští mladí fotbalisté i na svém prvním zahraničním turnaji, kde své město a barvy reprezentovali ve Slovenské Prešově na Fragaria Cupu, kterého se zúčastnilo 135 mužstev ze 13 zemí. Hodně sportovních úspěchů v nastávající sezóně.
